Rozhovor s Ludmilou Utíkalovou Martinkovou zakladetelkou nezávislé asociace zdravé poporodní péče NAPP z.s.

Ludmila Utíkalová Martinková je autorkou a zakladatelkou nezávislé asociace zdravé poporodní péče NAPP z.s.

V rozhovoru se dozvíte, proč Ludmila podpořila projekt cisarskyporod.cz a jaký pohled a vlastní zkušenost s císařským porodem má ona sama?

ja

Ludmilo, proč ses rozhodla podpořit projekt Císařský porod v radosti?

Jednoduše proto, že na tom, jak rodíme naše děti záleží. Nejde vždy o to, zda je to vaginálně nebo císařským porodem, jde o to, rodit děti s láskou, se zájmem, s největší pozorností a připraveností. I císařský porod můžeme jako matky ovlivnit, a proto bychom se měly zajímat o to, jak to udělat. Vždy si udržet své kompetence, a to i v případě císařského porodu. Ano, lékaři provedou operaci, ale to, jak ji provedou, zda u toho bude náš muž, zda si u toho budou povídat, budou mít v rádiu puštěné zprávy, nebo bude hrát hudba, na kterou je miminko zvyklé už z dělohy, to ovlivnit můžeme. Také to, jestli bude hned po porodu na hrudi matky či otce, nebo zda se ocitne samo a nejisté někde na sesterském pokoji, to ovlivnit můžeme! Není to zatím běžnou praxí, ale Ty jsi, Jani, sama důkazem toho, že jde domluvit téměř cokoliv i v porodnici o které se to běžně nevypráví. Čím více žen tohle bude považovat za nutné, tím se to pak stane standartní. Projekt cisarskyporod.cz  jim k tomu může pomoci.

„I císařský porod můžeme jako matky ovlivnit, a proto bychom se měly zajímat o to, jak to udělat.“

Také proto, že už jen název projektu je nádherný. Začala jsem ho používat téměř okamžitě poté, co jsem se o projektu dozvěděla, i když dřív jsem vždy používala běžné označení císařský řez. Císařský řez ale není jen tak nějaká operace, jde o porod, o okamžik, kdy se zrodí na tento svět nové dítě. To datum bude mít už navždy v mysli celá jeho rodina i dítě samo. Měl by to být proto hezký den. Když na to bude žena připravena a nevzdá se svých kompetencí jen proto, že je právě ona jednou z těch žen, které musí rodit císařským porodem, bude ten den takový, jaký si ona přeje.

Ludmilo, Ty sama jsi rodila císařským porodem. Co Ti nejvíce jako ženě a rodičce chybělo při tak důležitém okamžiku jako je porod dítěte?

Ano, je to tak. Rodila jsem císařem svou první dceru před osmi lety. To nebylo z nevyhnutelnosti, ale z nedostatku informací. Můj cyklus je delší, než dokáže zvládnout kolečko gynekologa, kterým doktor určuje termín porodu. Ke konci těhotenství jsem byla netrpělivá a mé okolí na mě vytvářelo značný nátlak, alespoň jsem to tak vnímala. Tím, že jsem neabsolvovala v těhotenství předporodní kurz a informace jsem si nevyhledávala, ale spolehla se na běžný systém. Můj porod byl vyvoláván a tím, že ještě nebyl čas, tak se porod nerozběhl ani indukcí. Došlo tedy na císař. To, co mě nejvíc mrzelo bylo, že jsem neměla svou milovanou dceru hned u sebe, že to byl tatínek a tchýně, kdo s ní byl, ale ne já. To mě dlouho bolelo. Byla v milujícím náručí, to ano, ale ne v mém. Myslím, že dodnes s dcerou ty první chvíle doháníme.

To, co mi tedy chybělo nejvíc, byly informace. S tím přišlo všechno ostatní.

Mělo to tak ale být. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodla pečovat o ženy a jejich rodiny v období kolem porodu a učit předporodní přípravu. To proto, aby ženy, které nemusí nutně rodit císařským porodem tak nerodily, protože mají dostatek informací a ty které musí, aby tak rodily v radosti. Teď vím, že k hlubší přípravě na císařský porod je mám kam odkázat. Je to pro mě hezký pocit.

„To, co mi tedy chybělo nejvíc, byly informace. S tím přišlo všechno ostatní.“

Ludmilo, proč je potřeba podpořit i ženy rodící císařským porodem?

Ženy, které musí rodit císařským porodem, ale neměly to původně v plánu, se cítí často velmi zklamané, zrazené vlastním tělem. Cítí se nedostatečné a okolí jim to také neusnadňuje. Zase zde vidím nedostatek informací. Ve své práci, kdy přicházím do rodin buď už v období těhotenství, nebo až po porodu, pomáhám celé rodině příjemně se usadit ve svých nových rolích. S tím souvisí i to, že je učím vzájemnému uznání. Žena po porodu, ať už vaginálním nebo císařském, potřebuje spoustu péče, lásky a uznání! Myslím, že v našich zeměpisných šířkách to s tím uznáním rozhodně nepřeháníme, spíš naopak jsme velmi střídmí. A u žen rodících císařským porodem to platí ještě více. Žena, která porodila císařským porodem velmi chce zažít pocit uznání, ale sama sebe přesvědčuje o tom, že si ho vlastně nezaslouží, když to uznání nepřichází. Ona si ho ale zaslouží! Je potřeba podpořit ženu rodící císařským porodem před porodem i po něm, aby se cítila pevná a jistá ve své nové roli matky.

„Je potřeba podpořit ženu rodící císařským porodem před porodem i po něm, aby se cítila pevná a jistá ve své nové roli matky.“

Proč tedy podpořit ženy rodící císařským porodem? Aby i žena po císařském porodu věděla, že ona je tou nejlepší matkou svému dítěti a může ovlivnit vše, co se děje s ní i s jejím dítětem. Že ona je kompetentní rodič, a to co se děje je v jejích rukou.

Ludmilo, co může z Tvého pohledu duly přinést podpora a citlivější péče a přístup k novorozeňatům přicházejícím na svět císařským porodem?

Jani, ta odpověď je krátká, ale veliká. Může to změnit svět! Protože to, jakým způsobem rodíme naše děti utváří náš svět. Může být laskavý, plný péče a pozornosti. Nemusíme zažívat pocity osamění a nejistoty. Ty pocity jsme zažily poprvé na porodním sále, když nás odnesly od naší matky. Pak už přicházejí stále znova. Když ale nepříjdou poprvé tak strašně brzy, když to nebudou právě první minuty na tomto světě takto smutné, pak bude celý život jiný. Ano, samozřejmě, zažijeme je někdy, občas, ale budeme si s nimi vždy vědět rady, protože jako nejslabší a nejzranitelnější jsme měly pevné zázemí a teplou náruč svých rodičů.

Dula může pomoci ženě utvrdit v tom, že opravdu stojí za to věnovat čas přípravě, jak duševní, fyzické, tak i dohodou podmínek v porodnici. Dula může ženu doprovázet na schůzkách a vyšetřeních v porodnici. Dula také pomáhá otci zapojit se ve chvíli, kdy je ho třeba a těch okamžiků je mnoho. Po porodu se dula věnuje rodině tak dlouho, dokud se všichni necítí dobře a bezpečně ve svých nových rolích. Pak když dula odchází z rodiny, nechává za sebou rodinu semknutou, spolupracující a plnou lásky, protože dula je tam pro všechny, ne jen pro matku.

„Protože to, jakým způsobem rodíme naše děti utváří náš svět. Může být laskavý, plný péče a pozornosti.“

Ludmilo, proč je z Tvého pohledu a zkušeností důležitý poporodní kontakt otce s miminkem? A jaký máte pohled na bonding rodičky i otce s dítětem po císařském porodu?

No, myslím, že odpověď na tuto otázku je vlastně zahrnuta už v té předchozí odpovědi. Mohu to snad jen doplnit tím, že dítě nezná čas, zato ale má emoce úplně stejné jako my. Proto když nám v porodnici řeknou, „bude to jen chvilka, než ho umyjeme změříme, zvážíme a označíme“, dítě se cítí osamělé, nejisté a zoufalé, že se ocitlo samo, bez pomoci, bez vůně a tlukotu srdce své matky nebo svého otce. Dítě neví, co je chvilka.

Pak jsem také přesvědčena o tom, že dítě je vědomější, vnímavější, pokud je v kontaktu kůže na kůži hned po porodu. Je to dáno tím, že nemusí „vypnout“ své smysly a emoce. Naopak je může využít.

„Dítě neví, co je chvilka“

ludmila

 

Ludmilo, co Tě nejvíce na projektu cisarskyporod.cz oslovilo?

Je to název sám a celá myšlenka tohoto projektu. Je velmi potřeba podpořit ženy rodící císařským porodem. No a pak také Tvůj příběh, Jani, který je vlastně začátkem tohoto projektu.

„Je to název sám a celá myšlenka tohoto projektu“

Ludmilo, vnímáš i s odstupem času nějaké “bolavé” místo z Tvého porodu císařským řezem? Ať na fyzické, nebo duševní úrovni?

Ano, a je to pro mě moc dobrá otázka. Měla bych se nad ní častěji zamýšlet a rozhodně s tou svojí bolestí začít něco intenzivně dělat.

Já sama se sebou umím celkem dobře pracovat na duševní úrovni.

Hůř se mi ale pracuje se svým tělem. Mám se ráda a přijímám se taková jaká jsem, to ano, ale někdy je to fuška. Nikdy jsem nebyla štíhlá, vlastně jsem vždy byla holka krev a mlíko, jak se říká. Po císařském porodu mi ale břicho vyrostlo ještě více a přes jizvu jakoby přepadá dolů. To je pro mě někdy těžké. Je moc hezké, jak mé dcery i můj muž si chválí měkké zázemí, ale z hlediska zdravotního ten tuk kolem orgánů je nebezpečný a já bych tu byla ráda opravdu dlouho, protože život mám moc ráda.

„Mám se ráda a přijímám se taková jaká jsem, to ano, ale někdy je to fuška“

Ludmilo, co bys popřála projektu Císařský porod v radosti?

Projektu bych popřála to, ať se stane standardem celá jeho myšlenka. Ať ženy i lékaři přijmou jako fakt, že císařský porod může být i v radosti.

„Ať ženy i lékaři přijmou jako fakt, že císařský porod může být i v radosti.“

Ludmilo, děkuji za pro mě citlivý a dojemný rozhovor. Přeji ti krásné dny Jana Němečková – zakladatelka projektu cisarskyporod.cz.

 

Ludmila Utíkalová Martinková je autorkou a zakladatelkou nezávislé asociace zdravé poporodní péče NAPP z.s. Sama při svých porodech pocítila, jak ji pomoc v šestinedělí chyběla a proto  se rozhodla vzdělávat  a sbírat informace v oblasti těhotenství, porodu a šestinedělí v té míře, abych mohla předat své poznatky i ostatním ženám a jejich rodinám. Je poporodní dula a lektorka. Vede kurzy poporodní péče a předporodní přípravy s hypnoporodem. V neposlední  řadě je specialistkou zpracování placenty.

15151443_10206325941421599_1435113071_n