„Vše je stále živé a stále nemám odvahu to téma znovu otevřít,“ říká lektorka v oblasti intimity a sexuality Jana Mašková Zimolová o osobním prožitku z císařského porodu.

Jana Mašková Zimolová je lektorkou v oblasti intimních vztahů a konzultantkou týmu TrustFrame-Psychologie, psychologické poradny pro ženy na www.trustframe.cz. Vede lidi k naplněné intimitě a sexuálnímu životu, ať už u jednotlivců, nebo párů. Věnuje se celostním smyslným masážím a různým formám dotykové terapie. Pořádá nejrůznější přednášky, workshopy a semináře zaměřené na práci s tělem a s vědomím.

Paní Jana před několika lety porodila své dítě císařským řezem a dodnes je pro ni tento prožitek z porodu velmi bolestivý a citlivý. Patří ji velké dík, že i přesto mi dovolila toto citlivé téma otevřít a sdílet s námi své pocity. Také děkuji za její podporu projektu cisarskyporod.cz

 

„Jediné, co si přeji, aby ženy, které z nějakého důvodu musí rodit pomocí císařského porodu, prožily svůj porod tak, aby na něj mohly vzpomínat s láskou a rády.“

jana-zimova

Jani proč jste se rozhodla podpořit projekt Císařský porod v radosti a bez násilí?

Projekt Císařský porod v radosti a bez násilí jsem se rozhodla podpořit proto, že já sama mám za sebou dva tyto zákroky a ani jeden nebyl radostný. Bylo to spíše naopak a nepřeji žádné mamince zažít to, co jsem musela prožít já. Přála bych si, aby i v případě sekce, byly prožitky minimálně přijatelné.

Jani, Vy sama jste rodila císařským porodem. Co Vám nejvíce jako ženě a rodičce chybělo při tak důležitém okamžiku jako je porod dítěte?

Úplně nejvíc ze všeho mi chyběla důstojnost. Měla jsem totiž pocit, že jsem o ni byla připravena. Křehká ženská důstojnost, kterou když žena ztratí, těžko se z toho dostává. Dále samozřejmě informace, empatie, přirozené prostředí atd. Ale nejvíc ze všeho mi chyběly mé děti. Protože sekce byla prováděna pod celkovou narkózou, své děti jsem u sebe neměla ještě dlouho po porodu. Byly samy, bez maminky moc a moc dlouho. A upřímně cítím, že i když už je jim dnes 9 a 12 let, stále jsme to nedohnaly. Cítím ten deficit částečně pořád někde uvnitř nás. A dodnes jsem se s tím nevyrovnala.

„Úplně nejvíc ze všeho mi chyběla důstojnost.“

Jani, proč je potřeba podpořit i ženy rodící císařským řezem?

Porod císařským řezem je z mého pohledu pro ženu mimořádně náročný. Ať už po psychické, tak po fyzické stránce. Je to obrovský zásah, navíc riskantní. Je to dlouhé zotavování a velmi záleží na všech okolnostech, od zásadních věcí, po maličkosti a detaily. Například z mého druhého porodu se mé tělo zotavovalo rok. A to právě kvůli souhře negativních okolností. Mnoho a mnoho hodin silných kontrakcí, nakonec anestezie, která ale nezabrala dost rychle a řez jsem cítila (nikomu nepřeji zažít tato muka), velmi neohleduplná spolubydlící na pooperačním JIP pokoji, kde jsem neměla dostatek času ani prostoru pro spánek a zotavení a ani soukromí, když tajně propašovala celou rodinu na pokoj v okamžiku, kdy jsem napojená na všechny možné hadičky, včetně cévky, byla hodinu po operaci. Tohle všechno, ale ještě mnohem víc, je nutné ošetřit dávno před porodem.

Jani, co Vás nejvíce na projektu cisarskyporod.cz oslovilo?

Na projektu mě nejvíce oslovila právě možnost a naděje, že by už další ženy nemusely prožívat při císařském porodu to, co jsem prožila já. Pokud by bylo možné, aby i tento způsob porodu byl důstojný a krásný, zmizela by traumata jak maminek, tak dětí. A ve finále i tatínků. Protože pro mého muže bylo velmi těžké, když se za mnou zavřely kovové dveře a odváželi mě, velmi náhle, na operaci, o které všichni víme, že nemusí dopadnout pokaždé dobře. Nestihli jsme se ani rozloučit, říct si jediné slovo. Pamatuji si jeho pohled dodnes. Bylo to, jako kdyby říkal „Prosím tě, vrať se!“ Nemohl za mnou a jen se modlil, aby vše dobře dopadlo.

„Na projektu mě nejvíce oslovila právě možnost a naděje, že by už další ženy nemusely prožívat při císařském porodu to, co jsem prožila já.“

Jani, vnímáte i s odstupem času nějaké “bolavé” místa z Vašeho porodu císařským řezem?

 S odstupem času vlastně žádný odstup necítím. Vše je stále živé a stále nemám odvahu to téma znovu otevřít. Je mi jasné, že to na mě čeká a dříve nebo později se s tím budu muset poprat. A logicky také vím, že by to mělo být dříve, než později. Mé nitro mi to ale zatím nedovolí. I odpovídat na tyto otázky je pro mě velmi těžké a nepříjemné. Cítím velkou slabost, pocení, bušení srdce a špatně od žaludku, bolí mě jizva. Dělám to jen proto, že to je pro mě možná první krok. A pro ostatní ženy snad určitým způsobem, pomoc, jak i v případě císařského porodu nejen přežít, ale porodit radostně. Mě to zatím přijde spíš jako sci-fi. Ale pokud je to jen trošku možné, podpořím moc a moc ráda!

Jani, co by jste popřála projektu Císařský porod v radosti?

Jsem velmi ráda, že se tohoto tématu někdo chopil. A jediné, co si přeji, aby ženy, které z nějakého důvodu musí rodit pomocí císařského porodu, prožily svůj porod tak, aby na něj mohly vzpomínat s láskou a rády. A aby jejich miminka tímto zákrokem a vším, s čím je spojen, nijak neutrpěla. Aby bylo umožněno všem, užít si a cítit příchod na svět s veškerou radostí, euforií a nadšením, jak to má být.

„A jediné, co si přeji, aby ženy, které z nějakého důvodu musí rodit pomocí císařského porodu, prožily svůj porod tak, aby na něj mohly vzpomínat s láskou a rády.“

14468504_1151563941570514_8006776376800319515_o

Jani, děkuji za rozhovor a přeji krásné dny Jana Němečková – zakladatelka projektu cisarskyporod.cz.

 

www.terapiedotykem.cz