Rozhovor se zdravotní sestrou a průvodkyní Světlanou Lerchovou.

Průvodkyně je pro mnoho lidí prozatím neznámá profese. Co všechno obnáší?

Průvodkyně doprovází ženu-matku (nejenom ji) v průběhu těhotenství, porodu a i v poporodním období. Poskytuje základní informace ohledně stravy, naslouchá jejím potřebám, připravuje ji na porod a podává informace s porodem spojené (bonding, placenta, porodní plán, možnosti anestezie…).  Může ženě nabídnout různé rituály, kraniosacrální terapii atp. Je pro ni oporou a snaží se najít tu nejlepší cestu k porodu jaký si žena představuje.

Světli, jsi na své nové životní cestě průvodkyně. Proč jsi se rozhodla zrovna pro tuto profesi?

Vždy jsem věděla, že pomáhat lidem mě naplňuje, ale moje současná profese zdravotní sestry mě v tom moc nepodporuje. Životní situace mě dovedla do centra Skarabeus v Olomouci, kde jsem narazila na projekt Císařský porod v radosti a bez násilí, který zároveň nabízí ženám kurz předporodní a poporodní péče o matku i dítě a moc mě to nadchlo. Doufám, že tato cesta pro mě bude životním naplněním. To, že budu pomáhat ženám, aby měly snažší porod, je pro mě smysluplná cesta životem. A jelikož se můj porod  moc nepovedl, chtěla bych pomáhat ostatním ženám a podporovat je tak, aby věděly, že je i jiná cesta, než se jen odevzdat a čekat, co bude.

Vím, že ty sama jsi porodila své první dítko císařským řezem. Jaká je tedy tvá zkušenost?

Mé zkušenosti moc dobré nejsou. Možná nebylo tolik informací, nebo jsem jen po nich dostatečně nepátrala. Odevzdala jsem se prostě tomu, že porod bude kvůli poloze koncem pánevním určitě veden lékaři. Porodní plán jsem měla napsaný, ale nikdo jej ani nečetl, prostě byl ignorován.

Přijela jsem do porodnice s odteklou plodovou vodou, pravidelnými kontrakcemi. Po krátkém avšak ne úplně příjemném vyšetření mě rovnou posadili na křeslo a vezli na operační sál. Nikdo mi neřekl, co se vlastně děje. Po probuzení z narkozy mi oznámili, že je dítě v pořádku a poprvé jsem ho viděla až po 8 hodinách.

Řekla bych, že v nemocnici řeší pouze ty fyzické potřeby, ale duševními potřebami se nikdo nezabývá. To odloučení od dítěte a strach o něj je mnohem hořší než bolest po operaci.

Dnes už vím, že bych spoustu věcí udělala jinak. Jako prvorodička jsem měla pouze diagnozu “Rizikové těhotenství s koncem pánevním”.

Teď už ale vím jednu věc:  “Když neznáte svoje možnosti, jako byste žádné neměla.”

Světli, co bys dnes udělala jinak? Na co by ses třeba připravila, nebo informovala před CS?

Jinak? Teď snad úplně vše. Už nechci být ta, která se odevzdá do péče a nechá s sebou manipulovat. Po prvním porodu jsem jsem se začala vice zajímat o informace ohledně těhotenství. Slyšela jsem spoustu zajímavých názorů od lidí, přečetla pár knih. Tím se mi otevřely obzory ohledně těhotentsví, porodu a také péče o miminko v šestinedělí.

A tyto informace bych moc ráda předávala dál, ať i ostatní ženy ví, že nemusí být jen ty poslušné a odevzdané do péče zdravotníků. Tím samozřejmě neříkám, neposlouchat je! Ale vědět, že mám svá práva, jako třeba bonding po porodu, že porodní plán se dá plnit i u císařského řezu a hlavně, že mám právo mít své dítě neustále u sebe a oni se musí ptát, jestli ho mohou vzít na vyšetření.

Jsi téměř u konce kurzu předporodní a poporodní průvodkyně. Čím je pro tebe kurz zajímavý a obohacující?

Za tento kurz jsme moc vděčná, otvírá mi nové možnosti poznávání ženského těla jako celku. Učím se věřit svému tělu naslouchat mu a hlavně mi ukazuje směr a tempo života. Sama si teď díky pravidelnému setkávání léčím své rány z porodu a nejen z něj. Mám nový náhled a informace o těhotenství, porodu a poporodní  péči,  jak o ženu, tak o dítě.

Jak se cítíš na kurzu v kruhu žen? Co ti dává do tvého soukromého života toto pravidelné ženské setkávání?

Sdílení zažitků každé z nás je pro mě hodně posilující. Každá si prošla něčím jiným, učíme se od sebe a nasloucháme si. Učí mě to poslouchat názor jiných nesoudit a nehodnotit. Tohle se snažím si přenést i domů. Naučilo mě to být více trpělivá vůči synovi. I když, přijde mi, že čím víc jsem trpělivá, tím víc syn začíná zkoušet mé nervy. 

Máš podporu jako budoucí průvodkyně i ze strany své rodiny? Pokud ano jakou?

Ano a jsem za to opravdu vděčná. Nebýt podpory manžela tak bych se na tuto cestu jen stěží vydala. Když jsem se poprvé o kurzu dozvěděla, byla jsem naprosto nadšená a chtěla jsem se do toho vrhnout po hlavě. Ale postupem času ve mě začal hlodat červík- co když.. A tehdy mě manžel podržel. Teď na něm zkouším kraniosacrální terapii a hlavně jsem ráda, že ho zajímá, co vlastně v kurzu probíráme.

Jaké máš plány a vize jako průvodkyně do budoucna? Na co se třeba chceš především zaměřit?

To co chci, je usnadnit ženám rodícím císařským řezem cestu. Poskytnout informace, poradit. Mám takovou myšlenku založit malé centrum pro tyto ženy a samozřejmě i muže, kde se jim dostane podpory jak v době předporodní, tak i po porodu. Chěla bych spolupracovat s kamarádkami které mají laktační kurz, kurz vázání dětí do šátku i kurz látkování. Ještě mě nadapá eko-kosmetika. Snad se to i splní. 

Doporučila by jsi kurz dalším ženám, které zajímá téma těhotenství, císařský porod, kojení a vše další spojené s tématem mateřství? Pokud ano proč?

Určitě ano, tato cesta je úžasným posunem v naší společnosti. Doufám, že pokud nás průvodkyň bude víc a víc, změní se I přístup zdravotnického personálu k ženám- rodičkám. A pokud se to povede, bude to úžasné a léčivé pro celou společnost.

Věříš tomu, že i císařský porod může být radostný a bez násilí?

Jani, popravdě, teď už ano. Ale musela jsem si projít hodně bolestnou a strastiplnou cestu k tomuto zjištění. Hodně mi v tomto přesvědčení také otevřel oči právě kurz předporodní a poporodní přípravy, který teď dokončuji.

Světli, děkuji  za rozhovor a přeji krásné dny Jana Němečková – zakladatelka projektu cisarskyporod.cz.

 

Světlana Lerchová – Je manželkou a matkou svého syna. Pracuje jako zdravotní sestra ve Fakultní nemocnici Olomouc. Vždy věděla, že pomáhat lidem je její životní poslání. Práce ji baví a naplňuje. Nyní se vydává na svou další pracovní cestu. Cestu průvodkyně ženám v předporodní a poporodní péči. Její vizí a přáním  je založit prostor kde ženy rodící sekcí budou moci svůj porod prožít důstojně a v bezpečí.