Císařský porod v radosti

Vítejte v prostoru zasvěcenému podpoře a hledání co nejlaskavější cesty císařského porodu a péči po porodu, jak pro matku, tak pro dítě. Vzhledem k tomu, že za poslední roky se rapidně zvedá procento žen rodících císařským porodem, je nutné i tomuto velmi závažnému tématu věnovat pozornost a postarat se o něj stejně citlivě a nenásilně, jako o porod přirozenou cestou.

Ráda bych upozornila, že tento projekt v žádném případě nenabádá ženy, aby primárně rodily císařským porodem.A není náhražkou za lékařskou péči.

Neboť příchod dítěte přirozenou cestou je nenahraditelný jak pro matku, tak především pro samotné dítě.

Mou velkou inspirací v tomto projektu je např. Frederick Leboyer, francouzský porodník, Michael Odent francouzský porodník, Stanislav Grof americký psychiatr s českým původem a zakladatel transpersonální psychologie a další.

F. Leboyer svým pozorováním a teorií do značné míry vyvrátil tvrzení Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy, že každý z nás přichází na svět již poznamenán prvním traumatem - porodem. Podle F. Leboyera je toto podvědomé trauma způsobeno nikoli samotným porodem, ale tím, že je veden necitlivě. 

Tímto projektem chci podpořit dlouholetý výzkum právě známého porodníka a jeho velký přínos vnést i do prostředí císařských porodů. Jsem přesvědčená, že i děti rozené císařským řezem mají právo být s respektem, úctou, láskou a bez násilí vítány na tento svět.

Díky mým vlastním zkušenostem a prožitkům tří císařských porodů, kde značná část byla inspirovaná F. Leboyerem a dalšími významnými porodníky nebo psychoterapeuty, přicházím s podporou a nadějí, že císařský řez není jen operace, ale především porod dítěte...ten jedinečný a mysteriozní okamžik v životě každého z nás. 

 

"Neodvolávat se ani na "říká se", ani na příručky. Věřit jen pravdě, věřit jen faktům. Věřit jen tomu, o koho jde - věřit dítěti".
- Frederick Leboyer

Ráda bych přispěla k tomu, aby žena, která z jakéhokoliv důvodu nemůže nebo nemohla porodit dítě přirozenou cestou, měla možnost prožít císařský porod svého dítěte stejně citlivě, s respektem, úctou a láskou v bezpečném a příjemném prostředí. Aby věděla, že pokud císařský porod je nevyhnutelně nutný, má možnost během těhotenství své tělo a nervový systém citlivě připravit tak, aby císařský porod byl co nejméně traumatizující, jak pro ni, tak pro dítě. Je velmi důležité, aby její miminko v prvních minutách tohoto hlubokého prožitku dostalo vše co náš přirozený, základní instikt a nervový systém potřebuje. A tak se rapidně snížilo riziko traumatických prožitků, jak u rodičky, tak u dítěte. 

Matky, které jsou po císařském porodu samy v nemocničním prostoru, těžko zvládají pooperační bolesti,  jsou méně emočně stabilní a potřebují intenzivnější pomoc např. s kojením a péčí o miminko. Taktéž děti narozené císařským řezem potřebují podporu, trpělivost, něžné povzbuzení a to mnohem víc než děti, které přišly na svět vaginálně. A zde může v obou případech významnou roli hrát právě otec dítěte, který bezvýhradně svou přítomností také patří do celého mystéria porodu dítěte.

Je známo,  že je-li rodina spolu, obzvláště v takto důležitých chvílích, dochází k rychlejší rekonvalescenci u ženy po císařském porodu, není narušena ranná vazba matka-dítě, čímž je i větší šance, že žena bude dříve kojit. Přítomnost a láska otce má na nervový systém dítěte velmi pozitivní vliv. Dítě se v přítomnosti obou rodičů cítí mnohem celistvější a již od prvopočátku může "nasávat" esenci rodiny jako celku.

Dalším důležitým faktem je přirozená potřeba dítěte být se svou matkou, nikoliv v inkubátoru. Je známo, že dítě které je odebráno po porodu matce, prožívá ve svém nervovém systému velmi silný pocit strachu o přežití. Samotná přítomnost dítěte má samozřejmě i velmi pozitivní vliv na matku. A to např., že se snižuje riziko posttraumatických pocitů žen po císařském porodu, jako je panika po procitnutí. Strach, co je s dítětem a kdo o něj pečuje. Lítost, bezmoc, otázky typu, kdy budu moci konečně být se svým miminkem, kdy budu moci kojit. Z těchto nezodpovězených otázek se u rodičky objevují silné pocity smutku a nepochopení.  Také fyzická bolest v místě jizvy a následná nutnost analgetizace, pocit, že nejsem dobrou matkou, pocit, že nedokáži své dítě porodit, jako "správná"  žena a v neposlední řadě postarat se o něj.

Skrze svůj vlastní prožitek tří císařských porodů chci přispět k větší svobodě, podpoře žen a novorozeňat, citlivosti, respektu a bezpečí při císařském porodu a po něm, neboť to mi v naší zemi chybí. Podle statistik, v některých porodnicích přichází na svět císařským porodem až 40 procent novorozeňat, což je velmi vysoké číslo. A u těchto dětí nejsou dodržovány podmínky jak porodní, tak poporodní péče, na které klade výrazný důraz právě známý porodník Frederick Leboyer.

Vnímám, že císařský porod je něco víc, než jen pouhá záchrana života matky, nebo dítěte.

A proto si myslím, že ženy by měly být více podpořeny k tomu, aby především věřily sami sobě a svému tělu. Měly by se naučit prožívat svou vlastní sílu a instinkt. A k tomu se potřebují především na sebe samu naladit, vnímat se a pochopit. Totéž je důležité i pro novorozeně a jeho nervový systém. Nevidím důvod, proč by u císařských porodů nemohly být dodržovány podmínky u dítěte o kterých se zmiňuje F. Leboyer. A to např. ticho, teplo a přítmí. Dalším důležitým a ovlivňujícím  faktem na vývoj dítěte je oddělení pupečníku ihned po narození. Oddělení pupečníku sníží prudce přísun kyslíku do mozku. Dětský organismus nato ihned reaguje - dýchání se rozběhne na plné obrátky. Je to zoufalá snaha dítěte přežít. A tak může být dýchání navždy spojeno s úzkostí. 

S úctou Jana.

 

"Bolest, strach a neznámo už nemusí být synonymem pro Váš císařský porod".